Vizuální styl divadla: žlutá barva, tradice i originální nápady

S novou sezónou se Slovácké divadlo rozhodlo modernizovat i svou vizuální podobu. Cílem bylo sjednotit styl plakátů, fotografií, letáků a dalších materiálů, které si s uherskohradišťskou scénou budou moct diváci okamžitě spojit. Za povedenou proměnou stojí grafici Kuba Jíra a Štěpán Žampach.

Autorka textu: Petra Kučerová

„V telefonu poznám, když produkční kroutí očima,“ směje se kreativec a fotograf Jakub Jíra

Jakub Jíra vymýšlí, fotí i dotahuje plakáty k inscenacím Slováckého divadla k dokonalosti v posledním detailu. Na co všechno musí myslet? Kolik lidí je třeba, aby plakát vznikl? A je důležité se před focením modlit?

Kubo, co všechno je třeba promyslet, co vzít v potaz a co nezapomenout, když vzniká vizuál inscenace?
Vizuál je široký pojem, tak já to vezmu taky ze široka. Když jsme tvořili vizuální styl Slováckého divadla k této sezoně, stanovili jsme si na začátku několik hlavních pilířů. Jeden z nich je, že plakáty se fotí v lokacích, které jsou pro daný region charakteristické a obyvatelům Hradiště a okolí známé. Na to je teda potřeba nezapomenout. V potaz je nutné vzít, o čem je konkrétní titul, a k prostředí vymyslet i hlavní motiv. Promyslet je třeba, jaké akce budou mít herci, co si mají vzít na sebe a podobně. Důležité je i uvažovat nad logistikou, produkcí a nad tím, jakou modlitbu zvolit, aby vyšlo počasí.

Kolik lidí do celého procesu vstupuje od prvního zadání až po představení divákům?

Samozřejmě umělecký šéf a my se Štěpánem Žampachem, někdy dramaturgové, různí se to premiéru od premiéry. Pak divadelní produkční Štěpán Goiš, který se vyznačuje tím, že cokoliv, co si vymyslíme, zařídí. V telefonu už poznám, kdy koulí očima (smích). Výsledek taky ovlivní herci, se kterými na místě domýšlíme detaily. Pak se ladí barvy v počítači, aby dobře seděly k naší žluté, dodají se písmenka a pak už to letí do tiskárny. Těžko říct, kolik lidí, protože u Vosy jsme fotili dvě herečky a u Svědka se fotilo třináct lidí. Je to teda asi něco mezi šesti a milionem.

Jak dlouho trvá, než plakát k inscenaci vznikne?

To je různé, mně přijde, že vždycky vznikne hrozně rychle. Ale možná, že v divadle budou opačného názoru (smích). Nejvíc trvají ty přípravy. Ono by se mohlo zdát, že stačí původní nápad a jede se fotit. Ale on se každý kousek toho plakátu musí konkretizovat. Musíte si někam napsat rekvizity a jejich barvy a velikosti. Kostýmy, jejich barvy a velikosti. Líčení, účesy, výrazy, postoje, gesta. Sice mě baví to s herci vymýšlet na place, ale až po tom, co mám přesně definovaný scénář, na který se můžu kdykoli vykašlat. No a od focení už je to otázka pár dní a tiskne se. Těším se, až si na konci sezony dáme všechny plakáty vedle sebe.

Jak vznikaly plakáty k Dealer´s, Vose a Svědkovi

(komentuje Kuba Jíra)

Vosa

„Vosu vymyslel z větší části režisér Lukáš Kopecký, posílali jsme si nějaké fotky školaček v různých sukních. Čekal jsem, že mě ještě večer přijede zabásnout tajná služba... Fotili jsme pak na záchodech v kulturním domě u nějakého nočního podniku. Během chystání jsme se pak od místní paní správcové dozvěděli, že ony toalety mají asi tak stejně bohatou historii jako půlka Florencie. Umýval jsem si ruce tak často, že mi z nich klouzal foťák.“

Dealer´s Choice – kdo rozdává, rozhodne
„Jak bude vypadat vizuál k Dealer´s Choice, jsme vymysleli v ateliéru už při tvoření grafických návrhů minulé jaro. Měli jsme dokonce už i vybrané místo u jednoho z rybníků za městem. Deset minut před odjezdem začalo pršet, a tak jsme to nakonec nafotili pod divadlem u řeky.“

Třináctkrát za svědka
„To zase napadlo Lukáše Kopeckého. Takže vlastně vede 2:1, ale my to do konce sezony ještě otočíme. Když jsme pak u Jalubí Svědka fotili, bylo nádherné odpolední sluníčko, které zalezlo, jakmile přijeli herci a herečky. Najednou byla strašná zima a já měl takový strach, aby se nenachladili, že jsem jako jediný skončil s rýmou. A pochopitelně zase začalo mrholit. Počasí vede taky 2:1. Ale zima brzo skončí a tohle skóre taky ještě otočíme.“

Co o sobě prozradil Kuba Jíra?

„Narodil jsem se v Brně v druhé polovině osmdesátých let. Nejsem studijní typ, takže mám jenom umělecké gymnázium, výtvarný obor. Mám rád moře, slunce, whisky, chlebíčky a divadlo. Nemam rád, když si o sobě blbí lidi myslí, že jsou chytří. Čekání a nemoci. Koníčky? Vaření a bubnování. Dětí mam spoustu, ženu žádnou.“

Plakáty to nekončí, divadlo chytá další překvapení

Změna vizuálního stylu divadla je běh na dlouhou trať. Krásnými plakáty to začalo, ale zdaleka nekončí.

„Chystáme toho mnohem více, ale některé věci si zatím necháme jako překvapení. Můžu snad ale už teď prozradit, že velkou novinkou bude například nová výzdoba foyer Slováckého divadla. Samozřejmě i tam budeme ctít nový vizuální styl. A další překvapení pro naše diváky přijdou vzápětí,“ říká tajemně mluvčí Slováckého divadla Josef Kubáník.