V sobotu mají premiéru Opilí

Už tuto sobotu 29. dubna se herci i diváci Slováckého divadla dočkají další výjimečné premiéry. Respektovaná režisérka Anna Davidová tam spolu se svým inscenačním týmem poprvé představí výsledky dvouměsíční práce na tragikomické grotesce Opilí polského autora ruského původu Ivana Vyrypajeva.

Autorka textu: Petra Kučerová

Jedné noci na čtyřech různých oslavách zaslechne v opilosti čtrnáct postav „šeptání Boha ve svém srdci“. Přemýšlí a mluví o věcech a tématech, o kterých jsme často schopni mluvit jen ve „změněném“ – nestřízlivém – stavu vědomí. Co je ale vlastně střízlivý stav? Je pravda či realita střízlivá? V inscenaci se objeví Jitka Hlaváčová, manželé Pavlína a Jiří Hejcmanovi, David Vaculík, Petra Staňková, Zdeněk Trčálek, Tereza Novotná, Pavel Šupina a další. Dramaturgyní je Iva Šulajová, o choreografii se postará Linda Caridad Fernandez Saez, o hudbu Ivan Acher. Divadelníci využili překlad Terezy Krčálové.

„Opilci mají vždycky pravdu, říká Anna Davidová

Režisérka Anna Davidová si svou práci pečlivě vybírá. V posledních letech se věnovala především svým dvěma malým dcerám. A její první kroky po rodičovské dovolené směřovaly právě do Slováckého divadla. „Opilí chtějí hodně vyzrálý, disciplinovaný a vzájemně na sebe slyšící soubor. A ten tady je,“ říká.

Anno, jak byste charakterizovala Opilé?

Existuje takové úsloví, že opilci mají vždycky pravdu. My tady v Česku říkáme, že pravda je ve víně nebo taky na dně sklenky. V Rusku jdou dál a říkají, že skrze opilé promlouvá bůh. A s tím si autor Ivan Vyrypajev hraje a snaží se dobrat toho, za jakých okolností to může být pravda. A pokud je, tak proč opilost potřebujeme na to, abychom byli sami sebou? Proč nemůžeme být ve spojení se sebou i za střízliva? Jenže my jako bychom se vydali jinou cestou, raději legitimizujeme pití…

Proč jste pro soubor Slováckého divadla vybrala právě hru Opilí?

Ta hra je překvapivá i tím, že je členěná do menších celků, má trochu povídkovou formu. Všichni herci dostávají rovnocenné příležitosti a každý tam má své jasné místo a téma. Tahle hra vyžaduje především perfektní souhru celého ansámblu. Ale tím, že na zkouškách se zdaleka nepotkají všichni se všemi, může být obtížné se sladit. Proto je tak důležité, aby soubor, který hru inscenuje, měl vybroušený cit pro solidaritu. Aby si nepřebírali témata, nekradli vtipy nebo třeba pohybové ztvárnění opilosti. Takže to chce hodně vyzrálý, disciplinovaný a vzájemně na sebe slyšící soubor. Ten tady je. A je na tuto hru fyzicky i zkušenostně, domnívám se, dobře vybaven.

Anna Davidová o slováckých divácích

„Obdivuji se zdejším poučeným divákům, kteří umí ocenit i riskantnější kusy. Protože chápou, že divadlo, aby bylo živé, má být o neustálém hledání a zrcadlení a nemělo by se spoléhat na vyšlapané cesty.“

Jak se líčí popelnice? Jitka Hlaváčová si sáhla na hranu sil

Postavu Marty ztvární v Opilých Jitka Hlaváčová a na jevišti se objeví jako vůbec první ze všech herců. Celá inscenace začíná jejím „opileckým“ výstupem. A jak přiznává, není to pro ni vůbec jednoduché.

„Asi mě osvítil ten nahoře, protože ještě než jsem vůbec věděla, že dostanu tak pohybově náročnou roli, začala jsem chodit několikrát týdně cvičit. A myslela jsem si, že jsem na tom po fyzické stránce docela dobře. Můžete se ale zeptat mého syna a muže, jak teď vypadám, když přijdu domů ze zkoušky. Takže jsem to musela přehodnotit, asi na tom tak dobře nejsem,“ směje se Jitka.

Podpatky nepřichází v úvahu

Když herečka s režisérkou poprvé zkoušely, jak by mělo pohybové číslo vypadat, napočítaly šedesát šest bodů, které měla Jitka splnit. Další fáze práce nastala už přímo s choreografkou Lindou Caridad Fernandez Saez. „Jsem velmi ráda, že Opilé dělá právě Linda, už od doby, kdy jsme pracovaly na Jesus Christ Superstar, zná moje možnosti a limity,“ popisuje Jitka s tím, že původně měla být obuta v botách na podpatku, ty ale brzy zavrhly. „Zjistila jsem, že by to nešlo, protože například v jednu chvíli stojím zároveň na levé noze na malíkové hraně a na pravé na palci. Nebo číslo s kabelkou, což je v úvodu můj sparing partner – ležím na břiše, nesmím použít ruce a kabelku si musím na sebe navléknout prsty u nohou. Takže chytit ucho, provléknout nohu, pak druhou, kterou si ale pro změnu držím rukama,“ prozrazuje Jitka.

Let přes půl jeviště

V polovině úvodního výstupu se k ní přidá stejně „opilý“ Jiří Hejcman. „Na jedné ze zkoušek jsme stáli proti sobě zakleslí v kolenou, pevně jsme se drželi, ani jeden už jsme nemohli, třásli jsme se vyčerpáním a do toho odříkávali text. Byla jsem ráda, že se o něj můžu doslova opřít. No a pak mě třeba Jirka hodí přes půl jeviště do popelnice, což je vedle kabelky moje druhá kamarádka,“ směje se Jitka.

„Popelnici mám v jednu chvíli na sobě, jdou vidět jen moje nohy a s Lindou jsme vymýšlely, jak by to vypadalo, kdyby popelnice žvýkala nebo si líčila pusu. Mělo by to být všechno groteskní, komické a absurdní, ale zároveň by to mělo vyjadřovat duševní rozpoložení mé postavy, nešťastné a opilé. Doslova balancuje na hraně, fyzicky i psychicky. Pokud se to podaří, a já doufám, že ano, mohl by celý ten výstup působit hodně dobře,“ uzavírá Jitka Hlaváčová.

Výtvarnice Eva Jiřikovská: „Krejčová zlomila už několik jehel“

Eva Jiřikovská je respektovaná divadelní výtvarnice, která ve Slováckém divadle před lety začínala a pravidelně se do nej vrací. Ke spolupráci ji nyní přizvala i Anna Davidová. A jak je u Evy Jiříkovské zvykem, kostýmy Opilých budou opět výjimečné.

„Rozhodly jsme se, že do zlatého vizuálu vneseme díky kostýmům ještě víc třpytu. Proto jsou téměř všechny ušity právě z takových materiálů. A byla to výzva pro krejčové, třeba pánská krejčová Drahuška Ulmová zlomila už několik jehel. Ty flitry se opravdu velmi těžce šijí,“ prozrazuje Eva.

Zvládli neopren, zvládnou i třpytky

Výroba kostýmů je sama o sobě náročná. „Ale pak teprve si je obléknou herci a na ty musím myslet především,“ zdůrazňuje Eva. „Aby se v nich cítili dobře a dokázali se s nimi sžít. Ale protože herce Slováckého divadla miluju a oni, myslím a doufám, milují mě, jsem si jistá, že zvládnou i třpytivé materiály, když už jednou zvládli i neopren,“ směje se výtvarnice, která kostýmy z opravdu neprodyšného a nepohodlného materiálu hercům připravila v inscenaci Svatba v roce 2014.

Proti třpytkám na kostýmech možná i proto, že mohlo být hůř, neprotestovala ani pánská část souboru. „Vůbec. Herci Slováckého divadla v tomto směru unesou všechno. Navíc v té inscenaci jdou všichni nad ránem domů z různých oslav, tak se na to zkrátka vyfikli a flitry jsou na místě,“ uzavírá Eva Jiřikovská.

Anketa: Co děláte, když jste opilí?

Anna Davidová (režisérka): „Když jsem opilá, tak to tancuju a mám patent na pravdu. Je potřeba si na mě dávat pozor. Všechno mi najednou do sebe zapadá a dává smysl. Samozřejmě jen když se to týká ostatních. Takže, kdo by chtěl třeba s něčím poradit, tak po pár skleničkách vína ať klidně přijde, to už rozumím světu a… vůbec všemu.“

Zdeněk Trčálek (Gustav): „Já především nepiju a nemám vztah k alkoholu (smích). Ale vážně. Jsem takzvaný sklípkový typ, tedy spíš si tak popíjím tiše ve sklípku. Propít se do čtyř do rána, jako se to povedlo postavám v Opilých, to se mi už dlouho nestalo. Ale když už, tak jsem spíš veselý. A pak udělá klapka klap a jdu domů."

Tereza Novotná (Lora): „Mírně opilá jsem byla naposledy na oslavě narozenin kolegyně Pavlínky Hejcmanové. A co si pamatuju, tak jsem zpívala a tancovala. Zpívala hromadně a tančila s inspicientkou Kamčou Mitáčkovou.“

Premiéra tragikomické grotesky Opilí se ve Slováckém divadle uskuteční už tuto sobotu 29. dubna. V průběhu května ji divadelníci uvedou v reprízách hned šestkrát. Vstupenky jsou už nyní k dispozici na webu a v pokladně divadla.