Učiněný lazaret: začátek sezóny, jaký divadlo nepamatuje

Začátek nové sezóny si Slovácké divadlo naplánovalo velkolepě. Do zářijového programu připravilo všechny divácky žádané inscenace včetně novinek Zapeklitě! a Ošklivec, komedie Úča musí pryč! nebo soudního dramatu Teror. Všechno ale nakonec bylo jinak – rovnou několika hercům vystavilo stopku zdraví a na řadu přišlo horečné plánování a improvizace. „Divočejší začátek sezóny jsme snad ještě nezažili,“ přiznává divadelní mluvčí a herec Josef Kubáník.

Autorka textu: Petra Kučerová

„Řachlo mi v koleni a bylo to,“ popisuje Pavel Hromádka

V polovině května, po představení Monumentu pro Hradiště, šel Pavel Hromádka jako vždy do maskérny. „Najednou mi řachlo v koleni, zabolelo to, podlomily se mi nohy. A od té doby jsem kulhal,“ popisuje Pavel začátek své zdravotní anabáze, která trvá až doteď. Po návštěvě doktora, rentgenu a magnetické rezonanci bylo rozhodnuto o operaci, kterou nakonec, kvůli vytíženosti nemocnic, absolvoval až 13. srpna. „Zjistilo se, že mám prasklý meniskus, a někdy dříve už mi praskl i přední křížový vaz, o tom jsem ani nevěděl,“ říká Pavel Hromádka. „Bolest byla fakt velká. Manželka musela vyprosit invalidní vozík, aby mě vůbec dovezla k autu,“ vzpomíná herec.

Necelý měsíc po operaci se snaží chodit bez berlí, vysadil léky na bolest a otok a opatrně se vrací i na jeviště. „Pomaličku ťapkám, cvičím, mám před sebou rehabilitace. Některé inscenace už odehraju, ale s větším pohybem nebo tancem to bude ještě chvíli trvat, například Zapeklitě! ještě bohužel nezvládnu. Na konci září hrajeme Jesuse, toho odehraju a odzpívám, ale tančit ještě nebudu. Jak říkal pan doktor, je to prostě operace kolene a ta minimálně šest týdnu rekonvalescence vyžaduje,“ uzavírá Pavel Hromádka.

Jakub Zelinka: „Zabral jsem pádlem… a v tom záběru jsem už zůstal.“

Pro změnu záda potrápily na začátku divadelní sezóny jednoho z mladších členů uměleckého souboru Jakuba Zelinku. „Dělal jsem vedoucího na dětském táboře v Ledči nad Sázavou, v krásném prostředí, kde se odehrává například příběh knihy Hoši od bobří řeky. A přehnanou a přemotivovanou péčí o dětičky se mi podařilo přetížit si záda tak, že vypověděly službu,“ prozrazuje herec, který se dětem věnuje i v oblíbených workshopech pro nejmenší diváky pořádaných Slováckým divadlem.

„Vrcholem celého přetěžování byla chvíle, kdy jsem jel na pramici a spolu se mnou asi osm mrňousů. A oni tak různě houpali, já jsem řídil, špatně zabral, a už jsem v tom záběru zůstal. Vypnuly mi nohy a bylo hotovo. Naštěstí se mi podařilo loďku hrdinně a bezpečně dokormidlovat ke břehu. Kolegové mi nevěřili a nejdřív si mysleli, že si dělám legraci, ale když jsem hodinu nezměnil pozici, pochopili, že se fakt něco děje. Poškodil jsem si jemné svaly kolem páteře,“ dodává Jakub.

Od 18. srpna tak Jakub prakticky bez pohybu ležel u své rodiny v Praze a od lékařů měl nařízený absolutní klid, což odnesla některá divadelní představení, která byla v druhé polovině srpna na programu. „Nyní prožívám první týden bezbolestné chůze a ještě tak tři týdny se budu dávat dohromady,“ uzavírá Jakub Zelinka.

Tomáš Žilinský doporučuje mužům hlídat si tříselnou kýlu

Nemocniční prostředí místo lesů nebo pláží si o prázdninách užil i Tomáš Žilinský. Ten se pro změnu rozhodl vyřešit dlouhodobý problém s kýlou. „Měl jsem tříselnou kýlu, která byla vrozená. V poslední době se začala zvětšovat a už jsem ji i cítil. Nechtěl jsem, aby to začalo bolet a zvětšilo se do obřích rozměrů. Doporučuji všem mužům, aby si tento problém hlídali. Ne vždy je třeba řešit to operací, ale je dobré kýlu nepodceňovat,“ popisuje Tomáš, který září například v první improvizační show Slováckého divadla Volný večer.

Aby neohrozil divadelní provoz, začal operaci řešit už v prosinci, v únoru mu nabídli termíny a vybral si ten prázdninový. „Žádné komplikace nenastaly a léčí se to tak, jak má. Ještě půjdu na vyšetření a následně na rehabilitace. Občas to stále táhne a neměl bych se přeceňovat, například zvedat těžké věci. Uvidíme, co to udělá, až se začneme na jevišti víc hýbat a tančit,“ dodává Tomáš Žilinský.

„Nechtěla jsem v tom kluky nechat samotné,“ směje se Tereza Novotná

K marodům se na začátku sezóny přidala i herečka Tereza Novotná. „Po měsíčních trablech s kašlem mi byl den po oficiálním zahájení divadelní sezóny diagnostikován ten černý, což mě zahnalo na pět dnů do izolace. Chod divadla už to nijak zvlášť neomezilo, protože to za mě už dříve zařídili kolegové Zelinka a Hromádka s jejich zdravotními problémy, a já se jen přidala. Nechtěla jsem je v tom nechat samotné,“ směje se Tereza, která nemohla odehrát naplánovanou reprízu inscenace Teror ani komedii Úča musí pryč!. Naštěstí je už ale v pořádku a minulý týden ji potleskem ocenili první diváci.

Libuše Habartová: „Program do Luhačovic jsme měnili třikrát“

Nemocnost, jakou slovácké scéna ve své historii nepamatuje, nadělala vrásky i vedení divadla. Začátek sezóny tak rozhodně neměl poklidný rozjezd, ale spíš se jednalo o pořádnou horskou dráhu.

„Sezonu jsme zahajovali 21. srpna na jevišti Divadelních Luhačovic, kde jsme v rámci festivalu chtěli uvést novinku Ošklivec. V neděli jsme se ale dozvěděli, že Jakub Zelinka měl úraz. Luhačovická scéna má prostorové omezení, takže do úvahy jako náhrada přicházela pouze inscenace Úča musí pryč!. Ta se ale vždy hrála jen ve školních třídách, tak jsme žádali režiséra o souhlas, abychom mohli Úču uvést přímo v divadle. Naštěstí souhlasil. Oddechli jsme si a nahlásili do Luhačovic změnu inscenace,“ popisuje hektické dny principálka Slováckého divadla s tím, že si neoddechli nadlouho.

„Ještě ten den odpoledne mi volal umělecký šéf, ať si raději sednu, že nemá dobrou zprávu. Tou bylo onemocnění Terezy Novotné, které testy potvrdily černý kašel. A to už byla situace opravdu vážná. Nechtěli jsme v Luhačovicích zklamat, za pětadvacet let fungování festivalu se nestalo, že by se muselo představení rušit, ale na vyřešení situace jsme měli hodiny,“ dodává ředitelka. Po dohodě tak nabídli na festival talk show Jožky Kubáníka s hosty. „Jožka pak prožil bezesnou noc, protože mimo cimbálové muziky Cifry, Pavlínky Hejcmanové a Jitky Hlaváčové měl jako hosty Zdenu Studénkovou, Mílu Mejzlíka a herce Činohry Slovenského národního divadla Romana Poláčika a na všechny se pečlivě připravoval,“ dodává Libuše Habartová s tím, že talk show se nakonec setkala s vřelým přijetím.

Právě v takových chvílích, jaké nastaly na začátku sezóny, se však ukazuje síla a odolnost celého divadla. „Do řešení situace se zapojil každý, kdo měl ruce, nohy a otevřenou hlavu. Na krizové schůzky nebyl prostor, všechno jsme řešili po telefonu. Dík patří hlavně umělecké tajemnici Marcelce Trčálkové, protože ona má, myšleno v dobrém, v hlavě opravdu počítač a její kombinační a logistické schopnosti jsou neuvěřitelné. Jsme rádi, že ji máme a že jsme i díky ní letošní start sezóny vyřešili,“ uzavírá Libuše Habartová.