Dopoledne, odpoledne, víkendy. Uherskohradišťští herci nezahálí a chystají se na chvíli, kdy zase budou moct předstoupit před své diváky. A že jim budou mít co nabídnout. Právě teď vznikají ve Slováckém divadle rovnou tři inscenace.
Autorka textu: Petra Kučerová
Slovenský režisér Dodo Gombár pracuje na kultovním muzikálu Jesus Christ Superstar. Umělecký šéf divadla Lukáš Kopecký připravuje pohádku Lichožrouti podle předlohy slavných knih Pavla Šruta. A bývalý ředitel divadla Michal Zetel se s částí uměleckého souboru pustil do ruské klasiky Antona Pavloviče Čechova Tři sestry.
Našeptávač Annáš Petra Čagánka šplhá do hlasových výšin
Roli Annáše, který vyslýchal Ježíše Krista ještě předtím, než byl pohnán před soud, svěřil režisér Dodod Gombár v připravovaném muzikálu Jesus Christ Superstar Petrovi Čagánkovi.
„Kaifáš a Annáš jsou na jevišti taková stálá dvojka. Doufám, že můj Annáš v sobě bude mít určitou šílenost a stane se našeptávačem Kaifášovi. Dodo Gombár to nakonec pojal tak, že právě Annáš bude ten, který Ježíšovi dá 39 ran,“ prozrazuje Petr Čagánek perličku ze zkoušení slavného díla Toma Ricea a Andrewa Lloyd Webbera.
Bojuju o oktávu výš
I když je Petr vystudovaným muzikálovým hercem a má za sebou mnohaleté pěvecké zkušenosti, Annášův part mu dává pořádně zabrat.
„Je napsaný hodně, hodně vysoko. Od autorů je sice povoleno, že se to dá zpívat o oktávu níž, ale já pořád ještě bojuju, abych do těch hlasových výšin vystoupal. Myslím, že právě tohle může Annášovi dodávat onu šílenost a navíc krásný kontrast ke Kaifášovi, který zase zpívá hodně hluboko,“ popisuje Petr.
Teď se nejvíc se těší na to, až s muzikálem budou moct divadelníci vystoupit před diváky. „Ta muzika je úplně boží, je neuvěřitelné, že to autoři napsali tak mladí (autorům bylo 21 a 25 let – pozn. red.). Před patnácti lety jsem se tímto muzikálem hodně zabýval, viděl jsem všechny možné filmové i divadelní verze. Ale od doby, co zkoušíme, jsem se na něj už nedíval, protože Dodo má úplně jinou koncepci a směr,“ uzavírá Petr.
„Vypadáš moc jako člověk!“ Herci se učí jednat po lichožroutsku
Hned na první čtené zkoušce pohádkové gangsterky pro celou rodinu Lichožrouti čekalo na Davida Macháčka, který ztvární lichožrouta Ščura, překvapení. „Udělám z tebe hokejového brankáře,“ vyhrožoval mu naoko režisér Lukáš Kopecký.
„Jako vyhrožování jsem to nebral, naopak jsem to vnímal jako skvělou příležitost využít něco z mé asi tříleté kariéry hokejisty,“ prozrazuje se smíchem David Macháček. A vysvětluje, jak to tedy s tou brankářskou výstrojí je.
„Budu mít na sobě totiž připevněné čtyři lichožrouty,“ vysvětluje mladý herec, který si zahrál například konotáristu Kostomlatského v laskavé komedii Deskový statek. „Dva lichožrouty na rukou, tedy jako vyrážečku a lapačku, a dva na nohou jako betony. Ale to mám jen občas, protože s nimi často hrajeme a potřebujeme je použít do akce jako naše pomocníky.“
Dialog s kolegou? Hlavu dolů
Herci už v současné době absolvují takzvané kostýmové zkoušky a z výtvarné podoby lichožroutů je David Macháček nadšený.
„Kostýmy jsou skvělé. Každý jsme originál. A učíme se v nich teď hrát. Máme například rukavice, na kterých jsou jen tři prsty, a na hlavě velké lichožroutí hlavy. Ty fungují skvěle ve chvíli, kdy my hrajeme hlavou dolů. Takže se teď učíme nezvedat je ve chvíli, kdy vedeme dialog. Musíme jednat po lichožroutsku a to je výzva. Častá připomínka je: Ale vypadáš u toho moc jako člověk a to nechceme,“ usmívá se David Macháček.
„Užívám si urýpanou Mášu,“ říká Pavlína Hejcmanová o Třech sestrách
Na konci roku se Pavlína Hejcmanová ponořila do úkolu, před který ni postavil režisér Michal Zetel – ztvárnit Mášu v jedné z nejhranějších divadelních her, ruské klasice Antona Pavloviče Čechova Tři sestry.
„Prozatím Máša vypadá jako urýpaná ženská a to si docela užívám. I když to mně osobně není úplně vlastní, všichni v sobě máme všechny barvy, takže proč ne,“ říká Pavlína, kterou vloni Herecká asociace za roli Velmy v muzikálu Chicago odměnila zařazením do širší nominace na prestižní Cenu Thálie.
Improvizace bez textu
Pro zkoušení Tří sester zvolil režisér Michal Zetel velmi nezvyklou metodu.
„Domluvili jsme se, že na začátku budeme znát pouze téma, a na základě improvizací vytvoříme určitý tvar. Máme při tom hodně vycházet ze sebe samých, promítat se do svých rolí. Cílem je, aby to ve výsledku bylo autentické, nejen literatura, kterou na jevišti odvykládáme. Čechov je někdy těžký, snažíme se ho zlidštit, aby to dílo bylo pro lidi pochopitelné,“ popisuje Pavlína způsob zkoušení, se kterým se dodnes nesetkala.
„Je to zajímavé a je to výzva. Na druhou stranu, Michal Zetel je v tomto směru moc fajn, hodně se nás ptá, jak se při tom cítíme, aby nám mohl dát komfort a svobodu.“
V tuto chvíli tedy není vůbec jasné, zda se například budou herci držet známého textu klasické hry.
„Možná ano. Teď ale stále hledáme, jak to celé uchopit, vytváříme podhoubí inscenace. A jakmile na to přijdeme, budeme to mít už celé tak osahané, že zbytek půjde rychle,“ doufá Pavlína Hejcmanová.