petra@matkakorektorka.cz
(+420) 737 436 150
V letošním roce Martin Vrtáček oslaví neuvěřitelných 30 let na prknech Slováckého divadla. Oslavy si ale jistě představoval jinak. Jak oblíbený herec tráví své dny, když nemůže hrát pro diváky?
Autorka medailonku: Petra Kučerová
Martine, jak na vás působí nastalá situace, která trvá už rok?
Asi jako na každého, dost depresivně. Nejhorší na tom je, že člověk nevidí světlo na konci tunelu. Nejvíc mě mrzí chování některých lidí, s jejichž přístupem to neskončí nikdy. Ale aspoň mám výhodu, že žiju v Chřibech. Přejdu silnici a jsem v obchodě a za obchodem je les. Téměř každodenní procházky, když „nepadají trakaře“, mě drží při životě. Víc nepotřebuji!
Co vám v poslední době udělalo radost?
Že se nám konečně podařilo dovést do zdárného konce muzikál Jesus Christ Superstar a pohádku Lichožrouty. A co se týče soukromí, tak mám velkou radost, že mojí neteři, která pracuje u prestižní letecké společnosti, prodloužili na další tři roky smlouvu. To je v této nelehké době dvojnásobná radost!
Na co se těšíte?
Až celá tahle mizérie skončí, člověk se bude moct pořádně nadechnout, zajde si na výborný oběd, dobrou kávu a zákusek a konečně zase uvidím rozzářené oči našich diváků.
Dvě životní lásky Martina Vrtáčka
I když jsou diváci zvyklí Martina Vrtáčka vídat pravidelně na prknech, které znamenají svět, jeho původní dráha směřovala úplně jinam. Původně totiž vystudoval Střední průmyslovou školu železniční, obor doprava a přeprava.
„Měl jsem v životě dvě lásky, jedna byla železnice a druhá divadlo,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů. „Když se nás v osmé třídě ptali, kam bychom chtěli jít dál, suverénně jsem si nahlásil konzervatoř. Učitelka mě ale varovala, že tam se nedostanu, a předem to všichni zavrhli. Nastala tedy druhá varianta. Vypravil jsem se s tátou do České Třebové na obhlídku školy. Chtěl jsem dělat výpravčího. A tak jsem studoval železniční průmyslovku,“ vysvětloval pro úspěšného herce překvapivý začátek profesní dráhy.
Divadlo mu však stále nedalo pokoj a začal navštěvovat ochotnické divadlo v České Třebové. „Alexandr Gregar, který vedl ochotníky, mi říkal, jestli nechci zkusit talentovky na konzervatoř. Byl první, kdo mě v herectví podpořil a dodal mi odvahu.“
Nakonec nastoupil do Východočeského divadla v Pardubicích jako kulisák a odtud pak už byl jen krok na jeviště. Z Pardubic ho náhoda zavedla do Českého Těšína a pak už natrvalo zakotvil ve Slováckém divadle.
„Herodes, to by král!“ směje se Martin Vrtáček
Neodolatelný komisař Ledvina v Adéla ještě nevečeřela, ukňouraný Bohoušek v Rychlých šípech i uhrančivý Salieri v Amadeovi. Martin Vrtáček prokazuje svůj talent v mnoha komediálních, dramatických i muzikálových rolích. Šestkrát za ně získal Slováckého Oskara a třikrát cenu Největší z pierotů. Na které nejraději vzpomíná on sám?
„Asi by se čekalo, že řeknu Cyrano de Bergerac, protože to je často vysněná role. I pro mě je to sice silný příběh, ale protože mám nesmírně rád vážnou hudbu, tak mě asi nejvíc ze všeho oslovil Salieri v Amadeovi. Tam se skloubila činohra s klasikou. Možná mělo vliv i to, že se tam setkala skvělá parta lidí. Velice rád na to vzpomínám,“ prozradil Martin Vrtáček.
Do náročné role krále Heroda jej obsadil i režisér Dodo Gombár v muzikálu Jesus Christ Superstar, který divadelníci nedávno dokončili. „Už dlouhou dobu s oblibou říkám: Herodes, to byl král! (smích) Ne, vážně! Myslím, že všem se nám pracovalo pod vedením režiséra Doda Gombára skvěle. Už jsem s ním dělal na inscenaci Válka s mloky a spolupráce byla opět vynikající, takže s takovým režisérem se herec dobere kýženého výsledku bez větších problémů,“ uzavírá Martin Vrtáček.
Martin Vrtáček:
1965 – narodil se v dubnu
3 – Slovácké divadlo je jeho třetím angažmá
30 – v Uherském Hradišti hraje už 30 let
2002 – ocitl se v širší nominaci na Thálii
