Slovácké divadlo vstoupilo do 76. sezóny a stále bude připomínat svou bohatou historii a slavné okamžiky. Archivář a herec Vladimír Salčák tentokrát přibližuje proslulou inscenaci Ondráš a její mezinárodní úspěch.
Autorka textu: Petra Kučerová
Vladimíre, jak vznikla slavná inscenace Ondráš?
V sezóně 1987-88 jsme s Ludvíkem Farugou převzali vedení Malé scény. Na jaře 1988 tam Břetislav Rychlík režíroval hru Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě LP 1715 aneb Ondráš. Byla to velká událost, na zkoušky přijížděli nejen autor Josef Kovalčuk, ale i Arnošt Goldflam, herci z Provázku, z HaDivadla. Představení viděli divadelníci z Ypsilonky, Činoherního studia v Ústí a mnoho dalších.
Čím byla inscenace tak výjimečná?
Režisér se inspiroval drsnými sociálními fotografiemi Jindřicha Štreita. Takže nechyběli vypití venkovani ve vaťácích, ze stropu kapala samohonka do lavoru, zbojníci seděli na komunistické tribuně. Herci dokázali čitelně zahrát jednotlivé polohy. Slovácké divadlo se s inscenací ocitlo třeba na Dílně studiových divadel v Hradci Králové.
Ovšem nejen tam…
Hráli jsme po celé republice. Těsně před revolucí jsme s Ondrášem vyjeli do SSSR. A hned po ní do Vídně. Oba zájezdy měly obrovský úspěch, i když pokaždé trochu jinak…
„Režisér pašoval do Ruska překlady Havlových her,“ vzpomíná Salčák
Věhlas inscenace Ondráš během jediného roku překročil hranice Československa, a tak se s ní v létě 89. roku vydali divadelníci na desetidenní zájezd do Borisoglebska ve Voroněžské oblasti Sovětského svazu.
„Bylo to neskutečných deset dnů, které otřásly našimi představami o Gorbačovově perestrojce a glasnosti. Diváci našemu poselství z představení a jeho závěrečné písni dobře rozuměli nejen proto, že jsme větší část inscenace hráli v ruštině: Sloboda, sloboda, sloboděnka moja, pre teba mně páni šibeničku strója. Muziko, muziko, dokáď mně budeš znít, panenko Marija, kdy přestaném bláznit…“ vzpomíná Vladimír Sačák, který si střihl roli Ondráše.
„Pro blížící se Listopad 89 jsme měli rozhodně nabito, ač v to nikdo z nás tenkrát ani nedoufal, i když jsme o tom snili a hlavně v Komedii o strašlivém mordu ve svidnovské hospodě léta Páně 1715 hráli a zpívali.“
Zájezd byl dobrodružný a úspěšný i z jiných důvodů. „Režisér Břeťa Rychlík do Ruska pašoval překlady her Václava Havla, což samozřejmě nikdo nevěděl, konspirace však tehdy ještě byla na místě,“ vzpomíná archivář a herec Vladimír Salčák.
Slovácké divadlo, Ypsilonka a HaDivadlo se potkaly ve Vídni
Hned po Sametové revoluci pak dostalo Slovácké divadlo s inscenací Ondráš pozvání na velkolepou přehlídku českých a moravských divadel do Vídně. Tu pořádalo divadlo Theater Brett-Nika Brettschneider.
„Na přehlídce jsme se jako Malá scéna Slováckého divadla ocitli ve společnosti HaDivadla, divadla Husa Na provázku, Bolka Polívky, který tam se Chantal Poullain hrál Šaška a královnu, Ctibora Turby, pražské Ypsilonky a dalších českých a moravských divadel,“ popisuje Vladimír Salčák výjimečný úspěch Slováckého divadla.
„Atmosféra byla neuvěřitelná. Velké části inscenace jsme hráli pro změnu v němčině, takže nám rozuměli také Rakušané.“ Vše bylo umocněno čekáním na výsledky prvních svobodných voleb, které právě v těch dnech probíhaly.
Přijel i štáb Československé televize a natočil právě o zbojníkovi Ondrášovi ve Vídni několikaminutový dokument.
„Mám jej už třicet let ve svém soukromém archivu a podařilo se mi získat i kvalitní záznam celého představení. Takže podnikám kroky k tomu, aby se na něj mohli podívat a možná zavzpomínat po letech také diváci Slováckého divadla,“ uzavírá Vladimír Salčák.