Premiéra Dogville podle slavného filmu už v sobotu

Poslední premiéra roku 2026 ve Slováckém divadle je doslova za dveřmi. Už v sobotu 31. října představí divadelníci výsledky své dvouměsíční práce na inscenaci Dogville podle kultovního filmu dánského tvůrce Larse von Triera. Ten je považován za filmového provokatéra a experimentátora, mnohé jeho díla si ale oblíbilo i masové publikum. Mezi ně patří například silné drama o lásce Prolomit vlny, snová Melancholia nebo hudební Tanec v temnotách s islandskou zpěvačkou Björk v hlavní roli.

Autorka textu: Petra Kučerová

O čem je Dogville

Fiktivní americké městečko Dogville kdesi ve Skalistých horách v době hospodářské krize třicátých let 20. století. Mladá dívka Grace, záhadná žena bez minulosti, prchající před neznámým nebezpečím tu nalezne azyl díky místnímu intelektuálovi Tomovi. Městečko ji přijme výměnou za její výpomoc. Z počáteční vstřícnosti se však postupně stává nadřazenost, laskavost se mění ve zneužití, ochota v obchod a solidarita v manipulaci.

Kolik dobra v nás zůstane, když už není výhodné být dobrým? Jak křehká je hranice mezi morálním právem a absolutní mocí? A jak snadno se oběť může stát zrcadlem svých trýznitelů? Klinická studie zrodu násilí, které vzniká nevyhnutelně, pomalu, šeptem, je přímým útokem na iluzi, že morální selhání je vždy věcí těch druhých. Jak dlouho ještě budeme přehlížet, že ve jménu dobra pácháme zlo?

Přijali ji. Pak ji přiměli, aby se cítila jako doma. A potom jí zničili život.

Dramaturgie novinky se ujala Iva Šulajová. Podle ní je Dogville pozoruhodný experiment, laboratoř lidského chování, která odhaluje, co všechno se může stát, když se uzavřená komunita střetne s cizím, zranitelným a odlišným. „Nahlédneme, jak se násilí rodí nenápadně a v každodennosti, a jak snadné může být ‚ve jménu dobra‘ páchat zlo. Téma je dodnes aktuální, jelikož společnost je stále velmi rozdělená a často až nepřátelská k odlišnostem. Dogville vystaví komunitě městečka nemilosrdné vysvědčení. Jen na nás na každém je zvážit, zda bychom my sami obstáli lépe,“ říká k novince Iva Šulajová.

Pozoruhodný Dogville uvede Slovácké divadlo v režii Terezy Říhové, původní filmový scénář adaptoval pro divadelní jeviště Christian Lollike. Hlavní role svěřila režisérka Kláře Vojtkové a Pavlu Šupinovi, v dalších rolích se objeví David Vaculík, Daniel Gajdoš, Klára Ondrůšková, Petra Staňková, manželé Pavlína a Jiří Hejcmanovi, nová posila uměleckého souboru Michaela Skalová a další. Divadelníci využili překlad Michaely Weberové, o výpravu se starají Jana Hauskrechtová a Josef Čihák, o hudbu Matěj Štrunc, videoprojekci zajistí Kuba Jíra. Pohybovou spolupráci má na starosti Jan Bárta a koučkou dětských herců je Terezie Gajdošová.

Premiéra Dogville se bude konat ve Slováckém divadle 31. října a je přístupná od 15 let. Vstupenky na premiéru, veřejnou generální zkoušku a listopadové i prosincové reprízy jsou už nyní k dispozici na webu a v pokladně divadla.

„Zní to jako klišé, ale je o boji dobra se zlem,“ říká o Dogville Pavel Šupina

Úlohu Toma Edisona, dobrodince, který se zasadí o přijetí tajemné Grace do společenství městečka Dogville, ztvární herec Pavel Šupina. A tak trochu věděl, do čeho jde, už na začátku zkoušení, protože dílo filmaře Larse von Triera znal z dřívějška.

„Film Dogville jsem viděl. Podle mě jde o unikátní formu, která možná nemusí sednout každému, ale mě zaujala. Po zhlédnutí jsem byl překvapený z vlastních reakcí na situace a dost intenzivně mě to nutilo si analyzovat, co ve mně vyvolal. A dodnes si v hlavě nosím i obrazy a atmosféry z Trierova filmu Melancholia z roku 2011. I s odstupem let ve mně film stále rezonuje ponurým, ale ne nutně negativním dojmem,“ svěřuje se Pavel.

Postava Toma se v inscenaci pasuje do role zachránce a ochránce dívky, která potřebuje pomoc. Podle Pavla Šupiny je to však jen iluze. „Tom by takový doopravdy rád byl a snad si i myslí, že je. Jenomže není a bohužel si to ani nechce připustit,“ dodává další střípek do skládačky své postavy.

A jaká je podle oblíbeného herce hlavní myšlenka inscenace Dogville? „Asi je to klišé, ale vlastně je to tak i v samotném životě – za mě je to boj mezi dobrem a zlem v nás samotných a také tím, jak jim dokážeme převlékat kabáty podle toho, jak se nám to hodí. A jestli bude Dogville klást otázky i divákům? To mě zajímá ze všeho nejvíc. Vím, jaké otazníky ve mně vyvolával film, ale ještě netuším, co by ve mně vyvolala inscenace. Je tam tolik vrstev a je dost pravděpodobné, že v každém vyvolají různé druhy otázek,“ uzavírá Pavel Šupina.

Otázka pro režisérku Terezu Říhovou

V městečku Dogville se z obyčejných lidí postupně stávají lidé schopní velmi krutých činů. Je pro vás důležitější hledat vysvětlení, proč se to děje, nebo ukázat chvíli, kdy se člověk začne sám před sebou omlouvat za něco, co dřív považoval za nepřijatelné?

„Každou postavu v její krutosti ‚chápu‘. Respektive vím, z čeho pramení, a snad se nám to podaří předat divákovi. Každý v Dogville si s sebou nese nějakou vnitřní bolest. Omlouvání si svých vlastních činů je v podstatě popření daného skutku. Je to obranný reflex, díky kterému se náš vnitřní morální kompas nevychýlí. Protože si řekneme, že jsme na to měli právo. Je to jednodušší a rychlejší, než se potýkat se selháním a zodpovědností. V Dogville je omlouvání o to snazší, jelikož je kolektivní. Ne náhodou se hlavní postava jmenuje Grace – milost. Milost, kterou ale nikdo z obyvatel Dogville neuměl přijmout.“

Film získal nominace a ceny, jednu i pro psa

Dogville není jen film, který vzbudil pozornost svým neobvyklým zpracováním. Lars von Trier za něj v roce 2003 získal Evropskou filmovou cenu za nejlepší režii a další evropské ocenění putovalo kameramanovi Anthonymu Dod Mantlovi. Film byl zároveň nominován na hlavní cenu festivalu v Cannes, Zlatou palmu. Výraznou stopu zanechala také slavná herečka Nicole Kidman v hlavní roli Grace. Za svůj výkon byla nominována na dánskou cenu Bodil pro nejlepší herečku a v Rusku dokonce získala cenu kritiky pro nejlepší zahraniční herečku.

Dogville bodoval i na dalších velkých evropských cenách. Získal například italského Davida di Donatello za nejlepší evropský film a dánskou cenu Bodil za nejlepší film. A snímek získal i jedno opravdu kuriózní ocenění: z Cannes si Dogville odvezl Palm Dog, cenu pro nejlepšího psího filmového hrdinu. Získal ji Moses, pes, který ve filmu ve skutečnosti existuje jen jako bílá kresba na podlaze.