Petra Procházková: Rusko už teď zcela jistě prohrálo

Do posledního místa zaplněná Malá scéna Slováckého divadla se v pondělí 7. března stala dějištěm debaty s názvem Ruská válka. Uspořádala ji uherskohradišťská scéna a jako hlavního hosta pozvala válečnou zpravodajku a respektovanou novinářku se specializací na Rusko Petru Procházkovou.

Autorka rozhovoru: Petra Kučerová

Petro, jak vypadá vašich posledních 12 dnů?

Mých posledních 12 dnů vypadá naprosto příšerně, to byste se měla zeptat mé rodiny. Mám pocit, že jsme se taky ocitli na frontové linii, protože máme v novinách skoro 24hodinové služby. Teď se dějí věci bez ohledu na to, jestli je den, nebo noc. Takže se tak různě střídáme, spánku málo, nervů hrozně. Je to vysilující, ale pořád se máme tisíckrát líp než třeba naši kolegové, kteří jsou teď na Ukrajině.

Dá se v krátkosti říct, kde je jádro pudla, respektive problémů mezi Ruskem a Ukrajinou, proč Ruská federace Ukrajinu napadla?

Myslím, že to začalo už hrozně dávno. Fatálních momentů v té, dejme tomu, 30leté historii nezávislé Ukrajiny, které vedly k tomu, co se dnes děje, je víc. Ale takový ten stěžejní, který nám asi pomůže v orientaci nejlépe, je rok 2014, kdy se Rusko rozhodlo, že to zkusí, že začne porušovat poválečná pravidla, která jsme si v Evropě nastavili, a anektovalo Krym, aniž by to mělo pro Rusko nějaké závažnější důsledky. A tam si myslím, že začalo to neštěstí, kterého jsme se teď dočkali.

Řekla jste, že ještě den před útokem byste dala hlavu na špalek za to, že k napadení Ukrajiny nedojde. Z čeho jste vycházela?

Mám-li se hájit, tak jsem vycházela z toho, že pan prezident Putin je víc racionální než emocionální. Že má dobré informace, že má dobré tajné služby, ostatně sám z nich pochází. A taková akce, kterou teď vidíme, je pro Rusko i pro něj osobně krajně nevýhodná a povede k velké tragédii především v Rusku, ať už teď dopadne jakkoli. A já jsem si myslela, že touto racionalitou je možné odhadovat kroky Ruska. Ukazuje se ale, že je v tom rozhodování mnohem více emocí, mnohem méně správných informací, špatných odhadů a řada chyb, o kterých jsem předpokládala, že je tak zkušený státník, jako je Putin, neudělá.

Mohli jsme v posledních dnech slyšet, že Vladimir Putin je šílenec, psychopat, diktátor… Kdo je podle vás? A o co mu vlastně jde, co ho žene?

Myslím, že Putin je hlavně člověk, který po 22 letech u moci ztratil kontakt s běžnou realitou a že je závislý na informacích, které mu někdo dodává. A zjevně ty informace jsou špatné. Můžeme se dohadovat, z jakých důvodů, ale jsou špatné. Je to člověk, která je extrémně zamilován sám do sebe, to je mimochodem vidět i na jeho chování a vzhledu. Jeho cílem je podle mě být velkým státníkem velké říše, takto se zapsat do dějin a stát se tímto způsobem nesmrtelným. Takže je to hodně o něm a málo o prospěchu pro zemi, v jejímž čele je.

Každým dnem v Rusku sílí propaganda. Mají média možnost o skutečné situaci informovat? A mají o to vůbec zájem?

Ruská média, to je jedna z nejsmutnějších kapitol téhle epopeje. Sleduji to hodně zblízka, protože jsem v Rusku žila 11 let a pak jsem tam i mnohokrát byla, s ruskými novináři mám extrémně intenzivní vztahy a komunikuji s nimi. A ty poslední dny jsou i pro mě přes to jejich prožívání docela těžké. Jedno nezávislé médium za druhým padá. Je to opravdu jako když jdou na kolektivní popravu. Ti lidé utíkají z Ruska, za posledních 12 dní už Rusko opustilo 150 známých, často špičkových novinářů. Hrozí jim vězení, hrozí jim možná i něco horšího. Útok státu proti svobodě médií je tak masivní, že v tuto chvíli pokud jste ruský občan a žijete v Rusku, musíte vyvinout obrovské úsilí, abyste se dostala k nějaké relevantní informaci.

Jak současnou situaci vnímají běžní Rusové? Podle jedné analýzy 80 % z nich stále věří svému vůdci.

Byla bych na ta procenta opatrná hlavně proto, že v Rusku veškeré sociologické výzkumy kulhají na obě nohy. Jednak jsou sociologické služby až na výjimky poplatné režimu, a jednak v totalitní zemi, i když vám někdo řekne, že máte odpovídat anonymně, se stylizujete tak, abyste ten režim moc nerozčílila. Nicméně, jistě je v Rusku velký podíl lidí, kteří jsou jenom pohodlní a nezjišťují si alternativní informace. Přijdou večer domů a zapnou si ruskou „čtyřiadvacítku“, která je profesionálně velmi dobře dělaná. Já se na ni koukám, kdybych se na ni dívala 14 dní, začnu mít pocit, že na tom je něco pravdy. Je to sugestivní zpravodajství a to, co my teď vidíme v naší televizi o tom, co se děje v Kyjevě, v Chersonu, v Charkově, v Mariopolu, ty strašné obrázky utrpení na Ukrajině, to samé vidí ruský divák, ale s opačným znaménkem. Tedy jak Ukrajinci útočí na Donbas a tyranizují místní obyvatelstvo. Jsou to často, řekla bych, šikovně a profesionálně smontované polopravdy, snůšky lží a různých fejkových zpráv a vytváření pocitu, že opravdu na Donbas a na Rusko útočí nějaký fašistický stát.

Troufnete si odhadnout, jaký je nejpravděpodobnější scénář vývoje války na Ukrajině?

Netroufnu, protože jsem se v poslední době tolikrát mýlila, že se obávám cokoli předpovídat. Ale možná bychom mohli vyvozovat z toho, co se děje dnes. Je velmi překvapivé, jak špatně se ruské armádě vede, a jak dobře se Ukrajina té agresi postavila. Jak velmi jednotný je odpor obyvatelstva, i když to neznamená, že je 100% jednotný, víme o lidech na východě, kteří chtějí vítat ruské tanky. Ale ten obrázek, který vidíme teď, je při té vší hrůze vlastně optimistický. Rusům se nepodařil prvotní plán, to rychlé obsazení vybraných území a Kyjeva, a proto si myslím, že teď je hlavní cíl Putina vyjít z té situace jako vítěz. Je otázka, jak dalece my v tom pomůžeme, aniž bychom ztratili ten náskok, který teď máme, a kolik to ještě bude stát lidských obětí. Protože ta válka je pro Rusko zcela jistě prohraná i v tom případě, pokud se mu podaří fyzicky zabrat část Ukrajiny a třeba i obsadit Kyjev. Ta situace, která vznikla, je pro Rusko dříve či později zcela bezvýchodná. Takže si myslím, že pan prezident Putin svoji kariéru nezakončí dobře. To by byla jediná moje prognóza, kterou mám.

Před pár dny brzy ráno vás vaše ruská kolegyně vyděsila k smrti. Můžete popsat, co se stalo?

Napsala mi přes WhatsApp kolegyně z rádia Echo Moskvy a ten její vzkaz zněl „Je konec.“ A já jsem se v tu chvíli úplně vyděsila a řekla jsem si – tak, oni to červené tlačítko opravdu zmáčkli. Protože to byly ty dny, kdy se hovořilo o tom, že Putin dal příkaz k uvedení jaderných zbraní do zvýšené pohotovosti. Ale byla to informace o tom, že končí Echo Moskvy, rádio, které sleduju od roku 1992. Každý den se vzbudím a zapnu si ho. A najednou, poslední 4 dny, ho zapnu a tam je ticho. A je to takový symbolický konec jedné éry ruské žurnalistiky. Tak jen doufám, že se to všechno nějak přemele a zrodí se nová svobodná ruská žurnalistika.