petra@matkakorektorka.cz
(+420) 737 436 150
Večer je ve Slováckém divadle Romeem v nejslavnějším Shakespearově dramatu, Knězem v rockové opeře Jesus Christ Superstar, nebo Števou v dramatické Její pastorkyni. Řeč je o talentovaném herci Pavlu Šupinovi, který je od nynějška i veselým Luďkem Ohárkem a těší tak pacienty v nemocnicích v Uherském Hradišti, Brně, Břeclavi, Kyjově a Hodoníně včetně onkologických oddělení. Pavel Šupina se stal zdravotním klaunem.
Autorka textu: Petra Kučerová
Poprvé ho myšlenka nasadit si červený nos napadla už při studiu na JAMU, do praxe ji uvedl letos. „Před více než půlrokem bylo totiž vypsáno celorepublikové výběrové řízení a já jsem se přihlásil. Důvod byl stále stejný - až galaktický význam v možnosti rozdávat radost a úsměv, příležitost opouštět komfortní zóny a dále se profesně a hlavně lidsky posouvat,“ vysvětluje Pavel.
Být tak trochu cáklý – tady a teď
Být zdravotním klaunem neznamená umět vyprávět vtipy a praštit sebou o zem, je v tom samozřejmě mnohem víc.
„V první řadě je důležité být svým způsobem trochu cáklý, prostě nebýt tak úplně v pořádku, ale v nejlepším slova smyslu,“ usmívá se Pavel Šupina, ale pak zvážní. „Dále je to určitě empatie a cit. Je potřeba se napojit na pacienta, i když já jej coby klaun vnímám spíše jako parťáka, musím samozřejmě brát ohled na věk, pohlaví, zdravotní stav, počet lidí na pokoji, momentální psychické rozpoložení pacienta a následně mu ušít situaci na míru. Důležité je být tady a teď, na nic si nehrát, existovat jako naprosto bezelstná, nevinná a naivní bytost, která je tím nejhloupějším ze všech ve svém, ale klidně i v cizím světě.“
Jsme třešinkou na dortu, personál je dort
Už jen herecké povolání je samo o sobě náročné, zvláště v tak aktivním divadle, jakým je to Slovácké. Kde bere Pavel čas a energii na druhé řemeslo?
„Ta pomoc je vzájemná. Všechno, co ze sebe dávám, se mi zase vrací zpět. Neustále se učím a každým setkáním v nemocnici rostu. Někdy je to vyčerpávající, ale ta únava je naplněná radostí a pokojem,“ zdůrazňuje Pavel a vyzdvihuje práci nemocničního personálu, se kterým nyní pravidelně přichází do styku. „My jako klauni přijdeme na oddělení na tři hodiny denně, lékaři, sestry a ostatní jsou tam mnohonásobně déle a to, s čím se musí potýkat, není vždy lehké. Takže velký dík patří jim! My jsme taková třešnička na dortu, oni jsou dort.“
Než se stanete zdravotním klaunem…
Stát se zdravotním klaunem ale není jen tak. Pavel Šupina prozrazuje, co všechno musel absolvovat:
„Nejdříve pošlete životopis a motivační dopis, pak vás pozvou a vy musíte úspěšně projít třemi koly výběrového řízení. Potom jsem absolvovat devět hodin náhledů klauniád jako pozorovatel, devět hodin jsem se jich účastnil jako třetí klaun,“ vyjmenovává. Tím to ale zdaleka nekončí. „V průběhu pěti let musím dokončit certifikaci, která se skládá z různých kompetencí. Ty budu plnit účastí na národních i mezinárodních seminářích a workshopech, kde se budu vzdělávat v různých oblastech, například klaunské řemeslo, psychologie, komunikace s médii, zdravotnictví a podobně. Dále se také budu setkávat s dalšími klauny na regionálních, národních i mezinárodních setkáních a samozřejmě se držet v kondici pravidelnými klauniádami či dalšími projekty v nemocnicích,“ dodává novopečený klaun.
Nejen červený nos. Herec pomáhá i jinak
Do nemocnice nechodí Pavel Šupina pouze vykouzlit úsměv na tvářích malých i velkých pacientů. Už dříve se vypravil i na hematologicko-transfuzní oddělení, aby daroval nejvzácnější tekutinu, která nejde uměle vyrobit – krev. Využil k tomu například období pandemie, kdy neměl tolik práce ve Slováckém divadle.
„Většinou jsme v divadle v zápřahu šest dní v týdnu, hrajeme i zkoušíme. A když jdete darovat krev, měli byste pak zbytek dne odpočívat, jste z toho unavení. A já chci být k divadlu a kolegům fér. I když bych mohl říct – dnes jsem byl darovat krev, na zkoušku nepřijdu, tak to dělat nemůžu a nechci. Proto jsem si vytipoval dobu, kdy jsme kvůli karanténě neměli tolik povinností, a vydal jsem se krev darovat,“ vysvětluje Pavel.
Sláva a pomoc Ukrajině
Poslední velký „projekt pomoci“ rozjel Pavel Šupina záhy po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Uspořádal sbírku humanitární pomoci na Malé scéně Slováckého divadla.
„Řekl jsem si, že není na co čekat. Mám tady kolegy, kteří rádi pomůžou, prostory a taky má divadlo velký dosah k lidem třeba prostřednictvím sociálních sítí. Věřím, že to pomůže,“ říkal začátkem března.
Nezůstalo však jen u sbírky na pomoc potřebným ukrajinským občanům. Spolu s kolegy z divadla se vydali dokonce dvakrát osobně až k ukrajinským hranicím, aby potřebné věci od diváků předali do správných rukou.
„Zorganizovali jsme dvě sbírky, neustále telefonovali na všemožná místa, balili věci, pořád jsme něco zařizovali. Do toho jsme zkoušeli a večer co večer hráli,“ prozrazuje mladý herec, který se nakonec vydal na první cestu těsně po představení Romea a Julie, kde hraje titulní roli.
„Přiznám se, že během představení jsem byl hlavou už tak trochu na cestě. Myslím, že hned v prvních obrazech jsem přehodil repliky a ztratil i nějaké slovo, za které jsem ani nenašel náhradu, snad by mi to pan Shakespeare odpustil,“ usmíval se Pavel Šupina.
Skauting a rodina – nejlepší základ pro pomoc druhým
Herec je taky dlouholetým skautem a pomáhá organizovat skautské tábory. V době covidové pandemie se aktivně zapojil i do akce Slováckého divadla Jako na zavolanou, kdy herci telefonovali opuštěným seniorům.
Na Pavlově chuti pomáhat se dle jeho vlastních slov odrazil právě fakt, že patří ke skautskému hnutí.
„Určitě se to na tom podepsalo. V zásadě jsem k tomu ale byl vedený od malička i bez skautingu. Mám úžasnou rodinu s velkým srdcem, hlavní zásluha patří jí,“ zdůrazňuje. A jak si vybírá, do jakých bohulibých činností bude směřovat svou energii?
„Asi žádný klíč nemám. Prostě pokud vidím, že je někde něco potřeba, a já mám dost síly, energie a prostředků, tak se do toho pustím,“ uzavírá herec, skaut a zdravotní klaun Pavel Šupina.
