petra@matkakorektorka.cz
(+420) 737 436 150
Roli Andrejovy manželky Nataši v dramatu Tři sestry Slováckého divadla ztvární Petra Staňková. I když má s improvizačním uměním menší zkušenosti, je pro ni práce na Třech sestrách obrovským dobrodružstvím. „Vždycky je mi na zvracení z toho stresu, když to nemám předem nachystané. Ale když do toho člověk vlítne a osvobodí se, posune hranice, o kterých ani nevěděl, že je má,“ říká herečka, která ve Slováckém divadle září jako Jenůfa v Její pastorkyni nebo Julie v nejslavnějším milostném dramatu Williama Shakespeara.
Autrorka rozhovoru: Petra Kučerová
Petro, jak jste se osobně srovnala se způsobem práce, který absolvujete na Třech sestrách? Měla jste z toho obavy, nebo to pro vás byla spíš pozitivní výzva?
Mně to naprosto vyhovuje! Je to nový způsob hledání postav, jakým jsem ještě na inscenaci nepracovala, tudíž mě to hned nadchlo, že do toho režisér Michal Zetel chce jít takhle po hlavě. Baví mě celý ten proces a cítím, že si spíš tak hrajeme, občas se v tom ztrácíme a občas přijdeme na něco nezachytitelného a vzácného, tak jak to u divadla podle mě má být. A moc se těším z toho, že cítím na jevišti, jak jsme tam všichni „spolu“ tady a teď mnohem víc než kdy jindy. A Michalovi důvěřuju, že to bude i pro diváky zajímavá podívaná, i když jsem plná obav, jak to nemáme standardně připravené jako ostatní inscenace.
K improvizaci máte blízko. Do jaké míry jste zkušenosti využila při zkoušení?
Nepřijde mi, že mám s improvizací víc zkušeností než třeba ostatní kolegové. Popravdě k ní mám spíš respekt a vždycky je mi na zvracení z toho stresu, když to nemám předem nachystané. Ale když do toho člověk vlítne a osvobodí se, tak posune hranice o kterých ani nevěděl, že má a napadají ho věci, které také netušil, kde v sobě mohl najít. Což je pak tak krásný pocit, že mu někdy nemůžu odolat a jdu do toho.
Co je na tom celém pro vás nejtěžší? A naopak nejhezčí?
Nejhezčí asi právě to osvobození, kdy jsme si řekli, že nic není špatně a můžeme udělat vlastně cokoliv, což je boží, když se pak zvládneš nehodnotit. To je ale při zkoušení důležité dělat vždycky. A zároveň to je těžké, protože to přináší velkou výzvu - mít odvahu do toho jít a nebát se, že budu trapná nebo špatně něco zahraju.
Podle popisu hry je Nataša „záporačka“, která rozloží, co může. Ve vaší inscenaci je ale všechno jinak takže - jaká je Nataša? Našla jste ve vás společné body, vlastnosti, náturu...?
Nataši pracovně říkáme „strašná kráva“. Jelikož nás obsazovali tak, abychom se na roli hodili, trošku se mi do ní samozřejmě nechtělo (smích), ale pak jsem si řekla, že každá máme občas dny, kdy víme, že se chováme jako kráva, ale prostě to nejde v tu chvíli stopnout. Já to tak mám, když křičím a vím, že nemám, ale moje cholerická část ve mně je v tu chvíli silnější i když hlásek v hlavě mi říká: ,,Uklidni se, ty krávo.” Taky musí být vždycky po mém a ráda mám poslední slovo stejně jako Nataša, takže myslím, že jsem společné vlastnosti našla. Teď se jen nestydět je ukázat na jevišti a pracovat s nimi.
