Lichožrouti útočí ve Slováckém divadle!

Držte si ponožky! Gangsterka pro celou rodinu s názvem Lichožrouti bude mít poslední lednovou neděli konečně divadelní premiéru. Režie známého příběhu o tvorečcích, kteří se v domácnostech živí ponožkami a lidi tak nikdy nedokážou najít stejné do páru, se ujal umělecký šéf slovácké scény Lukáš Kopecký.

Autroka textu: Petra Kučerová

Za vším hledej režisérova syna

„Když byly synovi tři roky, začal jsem mu číst Lichožrouty před spaním. V oněch chvílích před usnutím, mnohdy nás obou, se utvářela má náklonnost k maličkým darebákům kradoucím ponožky,“ svěřuje se režisér veselé novinky a umělecký šéf uherskohradišťské scény Lukáš Kopecký. „Ale na divadlo jsem si s nimi v žádném případě tehdy ještě nemyslel, i když pár pohádek jsem za sebou na divadle i v rozhlase měl. Jenže pak jsem přijal angažmá ve Slováckém divadle a tehdejší ředitel Michal Zetel mě mimo jiné pověřil i úkolem pohádky. Mně na první dobrou naskočili právě Lichožrouti a už jsem je ze svých představ nesetřásl.“

Slavný knižní příběh napsal Pavel Šrut a vizuální podobu mu vtiskla výtvarnice Galina Miklínová. Ve Slováckém divadle dramatizovala Lichožrouty spisovatelka Vendula Borůvková a o originální výpravu se postarala Veronika Watzková. Ta stvořila mimo jiné jedinečné figuríny, které si zamilují děti i dospělí a oblíbili si je i herci Pavel Šupina, Jitka Hlaváčová, Josef Kubáník, Kateřina Michejdová, František Maňák, David Vaculík, Tereza Novotná, Vladimír Doskočil a další. Inscenace je navíc plná veselých písniček a barev, které z ní skutečně tvoří zážitek pro celou rodinu.

„Neustále objevujeme něco nového,“ říká Pavel Šupina

Malého lichožroutího nešiku Hihlíka, okolo kterého se točí celý příběh, ztvárnil mladý herec Pavel Šupina.

„Líbí se mi, že hra je nastavena pro všechny věkové kategorie a každý si v ní, pokud bude chtít, najde spojitost s realitou. Nejvíce oceňuji to, že k dětem přistupujeme jako k plnohodnotným divákům a nemáme tendenci zbytečně zjednodušovat,“ říká Pavel.

Zároveň je rád, že si ve veselé pohádce může dostatečně vyřádit. „Hlavně jde o práci s maskou, celým pohybovým aparátem i hlasem. Také jsme zařadili různé formy takzvaného zcizování, při kterém střihově vystupujeme z role, skáčeme do ní opět zpátky, a to mě baví. Je to výzva, neustále objevuji a je co se učit,“ svěřuje se Pavel Šupina.

Jitka Hlaváčová: „Ostravštinou mám naštěstí jen pár vět.“

Dvojroli vypravěčky a maminky si v Lichožroutech užije Jitka Hlaváčová. Ta přiznává, že ještě nedávno měla jen mlhavé povědomí o tom, že nějaký lichožroutí příběh vůbec existuje.

„Ovšem teď bych řekla, že i díky synovi Mikuláškovi jsem na lichožrouty přeborníkem. Pouštěli jsme si film, posloucháme audiopříběh večer před spaním. Pomalu už si taky začínám připadat jako lichožrout,“ směje se Jitka.

V pohádce na ni čeká i jeden oříšek – bude totiž mluvit ostravským dialektem. „Naštěstí je to jen kraťoučký výstup, ale myslím si, že vtipný. Kdyby toho ale ostravsky bylo víc, asi bych musela na výlet do Ostravy, abych nasála autentický jazyk,“ usmívá se Jitka Hlaváčová.

Na slováckých Lichožroutech oceňuje především to, že jsou hraví a vtipní. A to nejen pro diváky. „Lichožrouty chystá super parta a užíváme si i při zkoušení spoustu srandy s vtipálky Davidem Vaculíkem a Jožkou Kubáníkem. Třeba Jožka mě na začátku pohádky má oslovit jménem, které já ale neznám, a tak si pokaždé vymyslí jiné. Myslím, že to bude zábava při každé repríze. Když je pohádka vtipná a hravá, tak baví i nás,“ uzavírá Jitka Hlaváčová.

„Kudla se snaží být větším gangsterem, než jakým je,“ říká o své postavě František Maňák

Kudla Dederon, to je trochu děsivě znějící jméno jednoho z lichožroutů, kteří v novince Slováckého divadla vystupují také. Jeho představitel František Maňák ho však vidí trochu veseleji.

„Kudla Dederon je komický, nevyřáděný puberťák, který se snaží být větším gangsterem, než na co ve skutečnosti má. Je tím spíše legrační,“ říká František Maňák. Podle nej je pohádková gangsterka pro celou rodinu skutečně určená pro všechny věkové kategorie.

„Doufám, že děti zaujmou Lichožrouti svou hravostí, barevností, loutkami a maskami, jejich kouzelným světem. Jsou v nich hromady humoru, který docení nejen děti, ale věřím že i jejich rodiče,“ dodává František  Maňák.

Písnička jako poděkování rodičům

Přání stvořit pohádku, u které se nebudou nudit ani rodiče a prarodiče, potvrzuje i režisér Lukáš Kopecký.

„Nejmenší diváky by měla zaujmout výtvarná a pohybová stránka, větší diváky příběh a akční podívaná, rodiče pak různé vzkazy, narážky a slovní humor všitý do dialogů. A taky závěrečný song rodičů, který jsme do inscenace zařadili jako takové poděkování rodičům za jejich trpělivost, otevřenost, laskavost vloženou do výchovy svých potomků. A taky v inscenaci pracujeme i s bublifuky - pro potěchu a nadšení publika napříč věkových spektrem. Snažili jsme se, aby výsledný jevištní tvar byl živý, nespoutaný, nápaditý, rozverný. Lichožrouti vtrhli do divadla, držte si ponožky!,“ vzkazuje režisér.

O čem jsou Lichožrouti?

Každý známe tu příšernou chvíli, kdy nemůžeme najít dvě stejné ponožky. Spěcháme, poskakujeme po jedné noze, abychom si natáhli aspoň tu jednu a slovy, nikoli vybranými, viníme neposedné domácí mazlíčky, nepozorného partnera, děti nebo vlastní nepořádnost. Ne, že by nám to snad v takové vypjaté chvíli mohlo nějak pomoci, skutečný viník je totiž jiný: je jím malý, na první pohled docela roztomilý, tvoreček jménem lichožrout.

Lichožrout Hihlík se po smrti svého dědečka musí naučit postarat sám o sebe, navázat nová přátelství –⁠ a hlavně, společně se svou lichožroutí sestřenkou Ramonou, zachránit bratránka Tulamora ze spárů Kudly Dederona a jeho bandy. Dají se lichožrouti a lidé dohromady, aby pomohli dobré věci?

Poprvé to budou moct zjistit premiéroví diváci v neděli 30. ledna ve 14 a v 17 hodin. Pár vstupenek je ještě k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.