Jakub Zelinka si vyrazil zuby kabelkou

O tom, že divadlo může být nebezpečné, se nedávno přesvědčil herec Jakub Zelinka. Při takzvané oprašovací zkoušce Cyrana z Bergeracu přišel o jeden a půl zubu.

Autorka textu: Petra Kučerová

„Rád bych řekl, že jsem dosáhl hokejového češství, ale když dodám, že jsem si ty zuby vyrazil kabelkou, tak to asi není úplně cool,“ směje se Kuba a vysvětluje, jak k nešťastné situaci došlo. „Jako rekvizity máme v inscenaci kožené kancelářské brašny, což je zdánlivě neškodný nástroj, a bijeme se s nimi do hrudi. Jenže ty brašny mají ještě i popruh s kovovou přezkou. A přesně ta mě trefila do předních zubů. Kdybych mířil, byla by pravděpodobnost, že se trefím, jedna ku deseti tisícům. Ale podařilo se mi to přesně,“ prozrazuje dnes už pobaveně mladý herec.

Hned při následném odchodu do zákulisí bylo jasné, že je zle. „Nejdřív jsem jen cítil takovou zvláštní bolest a říkal si ‚blbečku, to jsi celý ty, praštit se kabelkou'. Vnímal jsem ale, že mám v puse nějaký divný cizí předmět, a automaticky ho vyplivl. Pak jsem se usmál na kolegy, půlka se jich začala smát a půlka se zděsila. A tak jsme šli hledat zub. Režisér Dodo Gombár pak dokonce tvrdil, že ho viděl letět, naštěstí ho ale nenapadlo, že bychom tento trik do inscenace zařadili nastálo,“ směje se.

Učí se znovu mluvit

Jelikož Jakub nemá ještě v Uherském Hradišti stálého zubaře, kolegyně okamžitě spojily síly a sehnaly kontakty na odborníky. Hned druhý den ráno podstoupil herec zákrok. Vyhráno ale ještě nemá. „Vlastní zub budu mít až někdy v dubnu. Teď mám místo něj dočasný implantát, takový srandovní vyndavací zub, se kterým pořád ještě trochu šišlám, a tak se musím učit znovu pořádně mluvit. Občas mi i samovolně vypadne. Takže kdyby náhodou viděli diváci při představení letící zub, stejně jako Dodo Gombár na zkoušce, nemusí mít obavy, je to v pořádku,“ uzavírá se smíchem Jakub Zelinka.

„Nemohl jsem smíchem hrát,“ vzpomíná na představení Josef Kubáník

Jakub Zelinka vytvořil ve Slováckém divadle mnoho rolí, jednou z nich je i obžalovaný pilot Lars Koch v dramatu Teror, který divadelníci uvádějí přímo v jednací síní Okresního soudu v Uherském Hradišti.

„Při posledním představení to bylo hodně napínavé,“ vzpomíná s úsměvem Josef Kubáník, který hraje Předsedu soudu. „Před začátkem mi Kuba ukazoval vyndavací zub, říkal mi, že se mu s ním ještě moc dobře nemluví a prý, když se trochu opře do hlasu, hrozí, že mu zub vyletí z pusy. Já jsem se u jeho vtipného vyprávění smál, jenže jsem to za chvíli vypustil z hlavy. A pak začalo představení a já se před diváky ptám: ‚Jaké je vaše křestní jméno, pane obžalovaný?' Ozvalo se: ‚Larš.' V tu chvíli jsem si říkal: ‚Co to s tím Jakubem je? Proč šišlá?' A pak jsem si na to vzpomněl a nebyl jsem schopný slova. Začal jsem se dusit smíchem, protože jsem věděl, že za chvíli bude křičet a hrozilo, že mě tím zubem trefí,“ vzpomíná Josef Kubáník a dodává, že představení společně zdárně odehráli a další bude na programu až na jaře, kdy už bude mít kolega snad zub nový.

Natržené svaly, zlomené prsty, pády

I když se herci snaží být na sebe maximálně opatrní, přece jen se jim občasné úrazy nevyhnou. Své o tom ví třeba Zdeněk Trčálek, který si vloni při šermířském čísle v Romeovi a Julii natrhl lýtkový sval. „Museli jsme přerušit představení. Úplnou náhodou byla jednou z divaček sestřička Maťašová, která mně už kdysi napravovala záda. Hned běžela domů, přinesla tejpy a představení zachránila. Já jsem ho pak do konce odestál a odrecitovat. Bylo to úplně poslední představení sezóny, to je klasika,“ okomentoval úraz Zdeněk.

Jitka Hlaváčová při zkoušení Divé Báry v roce 2007 zase spadla s těžkým dřevěným vědrem na hlavě do otevřeného orchestřiště. A to přímo mezi notové stojany se všemi možnými ostrými hroty a hudební nástroje za statisíce korun. „Stáli při mně všichni svatí! Rozbilo se jen několik stojanů a já si odnesla pár naraženin. Byla to ale jednoznačně moje chyba. Nicméně jsem vstala, dala se desetiminutová pauza a já dál pokračovala ve zkoušení,“ vzpomínala tehdy na hrozivě vypadající situaci.

Josef Kubáník má dodnes vzpomínku na inscenaci Gazdina roba. Praštil se do prstu na ruce, ale nepovažoval zranění za vážné, a tak se jím přestal zabývat. „Jakmile ale následný otok povolil, zjistil jsem, že prst byl asi zlomený a zůstal křivý. A mám ho tak už třiadvacet let,“ usmívá se.