Právě dnes večer se na Malé scéně Slováckého divadla poprvé objeví improvizační show s názvem Volný večer. Trojice odvážných herců ve složení Tomáš Žilinský, Daniel Gajdoš a Jakub Zelinka se poprvé za doprovodu klavíristy Jana Laníka vydá všanc publiku při projektu, který prověří její pohotovost a důvtip. „Tyhle večery budou nabité potměšilostí a nevázaným humorem!“ slibují herci.
Autorka textu: Petra Kučerová
Jak bude vypadat Volný večer?
Zásadní roli v improvizační show budou hrát samotní diváci, kteří svými nápady naplní osudí Velkého kola štěstí, které následně trojici herců určí téma samotné improvizace. Aby to ale divadelníci neměli tak jednoduché, dojde i na Malé kolo neštěstí, které jim stanoví limity a omezení pro tu kterou kreaci. V jednom Volném večeru budou diváci svědky hned tří přibližně dvacetiminutových improvizovaných výstupů, jejichž vyústění jistě nejednou překvapí i samotné aktéry. A protože fantazii se meze klást nebudou, herci upozorňují, že představení nebude vhodné pro diváky do 15 let.
Volné večery na Malé scéně do letních prázdnin proběhnou třikrát, a to dnes, 27. května a 10. června. Vstupenky jsou už nyní k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.
„Je to adrenalin,“ říká Tomáš Žilinský
Iniciátorem Volného večera je Tomáš Žilinský, kterého slovácké publikum zná nejnověji jako knihkupce Victora Pélissiera v napínavém dramatu Hostina dravců. Při Volném večeru se však divákům představí v úplně jiné poloze.
„Improvizaci mám rád, vždycky mě bavila a přišlo mi fajn zkusit něco takového i ve Slováckém divadle. Připadalo mi taky, že by improvizační večer dobře zapadl i do dramaturgického plánu divadla, který se snaží cílit i na mladší publikum,“ vysvětluje herec. A rovnou se svěřil i s reakcemi kolegů a vedení divadla.
„Nejdřív ze všeho jsem se zeptal v herecké šatně, jestli by do toho se mnou vůbec chtěl někdo jít,“ směje se Tomáš a přiznává, že napoprvé nepochodil. „Teprve až když Kuba a Dan souhlasili, šel jsem s tím nápadem za vedením divadla. A umělecký šéf Lukáš Kopecký byl nadšený. Říkal, že přesně tohle chtěl, tedy rozžít Malou scénu, a že improvizace se právě tam bude skvěle hodit. Moc mě těší, že ve Slováckém divadle vedení podporuje impulsy, které přijdou zevnitř souboru, jako tomu bylo právě u Volných večerů,“ těší Tomáše Žilinského.
Ego občas trpí – a to je dobře
Improvizace s sebou přináší úplně jiné umění než inscenace, které herci zkouší denně dva měsíce a každý pohyb či slovo je pevně dané. Při improvizaci herec ani divák netuší, co se bude dít v příští vteřině.
„Co mě na tom přitahuje? Je to ten adrenalin, že člověk opravdu neví, co bude. A je to i příjemné na ego, protože člověk ho právě tímto může občas zkrotit. Protože si musí někdy přiznat, že to nebylo dobré. Je na jevišti sám a nemůže to hodit na nikoho jiného. Takže improvizace je dobrý trénink pokory, a to je vždycky fajn,“ uzavírá Tomáš Žilinský.
„Všechny mé katastrofální improvizace proběhly po boku Kuby Zelinky,“ směje se Daniel Gajdoš
Podle Daniela Gajdoše bude každý Volný večer jedinečná spanilá jízda plná fantazie. „Improvizace je pro mě odtučněná verze adrenalinových sportů. Je to nepředvídatelné dobrodružství, na kterém nejvíc miluji svobodu a nejistotu z toho, co přijde. Je to prostě vzrůšo, a to já možu. Aby na to jeviště člověk vylezl, potřebuje víru ve vlastní schopnosti a schopnosti souputníků. A taky otevřenou mysl. A dobře nastražené uši. A vlastně taky nadhled. Ty jo, je toho fakt hodně,“ zamýšlí se s úsměvem herec, kterého diváci znají například z jedné z hlavních rolí bláznivé komedie Zamilovaný velvyslanec.
Při příležitosti premiéry zavzpomínal Daniel i na své dřívější improvizační zkušenosti. „Konkrétní historku asi nemám, ale vím, že v době studia na JAMU všechny mé neúspěšné, nebál bych se říct katastrofální improvizace proběhly po boku Jakuba Zelinky. Vzhledem k Volným večerům to zní absurdně, ale je to tak. No máte se na co těšit!“ směje se Daniel Gajdoš.
A co vlastně herce na improvizačním umění láká tak, že místo volných večerů, které mohli mít, budou mít Volné večery? „Tvůrčí přetlak a láska k improvizaci. Asi nás to musí fakt bavit, že?“ uzavírá Daniel Gajdoš.