Na Malé scéně Slováckého divadla se už všechno připravuje na další premiéru. V neděli 16. června tam režisérka Tereza Říhová se svým týmem poprvé představí komedii Ošklivec. Diváci se mohou těšit na Jitku Hlaváčovou, Jakuba Zelinku, Lukáše Matěje a v titulní roli na Davida Vaculíka.
Autorka textu: Petra Kučerová
O čem je novinka?
Lette je úspěšný výzkumný pracovník. Když však má představit svůj nejnovější vynález na mezinárodním veletrhu, dozví se poprvé v životě, že jeho obličej je pro prezentování výrobku nepřijatelný, neboť je neskutečně ošklivý…
„Jste spokojeni se svým obličejem? Připadáte si krásní nebo oškliví, popřípadě všední a nezajímaví? A jste si jistí, že jste to opravdu vy, kdo o tom rozhoduje? Začne to (od)souzením obličeje a končí ovládnutím vašich myšlenek, pocitů, vztahů, kariéry, prostě celého života. Svěží a břitká satirická komedie je tak především o tom, co se může stát, pokud si kvůli kariéře necháme vylepšit obličej a přitom možná ztratíme svou tvář,” zamýšlí se nad novinkou dramaturgyně komedie Ošklivec Iva Šulajová.
„Když jednou ztratíme tvář, už ji nemusíme najít,“ říká David Vaculík
Titulní roli Ošklivce ztvární v novince Slováckého divadla oblíbený herec David Vaculík. „Je to vtipná a zároveň velmi bolavá hra,“ říká.
Davide, jaký byl váš první dojem z Ošklivce?
Že to nebude tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Ta hra se tváří jako veliká komedie a pořádná legrace, ale hned na druhý pohled je poznat, že to je sice vtipné, ale zároveň hodně bolavé. Diváci by měli odcházet s pocitem, že se sice zasmáli, ale nejsou si jistí, jestli je to vůbec sranda…
O čem tedy ta hra podle vás je?
Je to o krizi identity, o tom, jak ovlivňuje celý náš život to, jak nás vnímá okolí. O tom, že jakmile jednou člověk ztratí svoji tvář, tak už ji nikdy nemusí najít.
Mluvíte o plastické operaci, nebo o ztrátě osobitosti? Obojí je ve hře zmíněno…
Právě že si to každý může vyložit jakkoli. Ta hra je napsaná tak, že je o plastice, ale vlastně není, funguje tam jen jako zástupná věc.
Na Malé scéně si zahrajete po několikaleté pauze. Máte ten prostor rád?
Ano, moc! Ten prostor je hodně kontaktní a pro některé typy her mnohem lepší. I když i naše velká scéna je vlastně docela malá (smích).
Pamatujete si, kdy naposledy jste na Malé scéně hrál?
Naposledy jsem na Malé scéně jsem hrál Konkurz podle Grönholma v roce 2011. Shodou okolností postavu, která procházela tranzicí a taky to bylo o krizi osobnosti a o tom, jak člověka vnímá okolí.
Co jste možná nevěděli o Davidu Vaculíkovi
Je to s podivem, ale David Vaculík patří mezi služebně nejstarší herce uherskohradišťské scény. Poprvé se na ní objevil už v roce 1998, od té doby si zahrál v těch nejúspěšnějších inscenacích celé její historie. Ať už to byla jedna z hlavních rolí v muzikálu Donaha!, Jindra Hojer v Rychlých šípech, ale také Gevin v bláznivé komedii 1+2=6. Momentálně jej diváci obdivují v muzikálu Jesus Christ Superstar, v hudební komedii Limonádový Joe, ale také v komedii Třináctkrát za svědka. Na otázku: „Kdy a kde jste nejšťastnější?“ odpověděl: „Kdykoliv, kdekoliv se svojí ženou a dětmi.“ Ty jsou tři - Jindřich, Marie a Josefa.
„Ty nikdy reklamy točit nebudeš,“ slyšela od kameramana Jitka Hlaváčová
Jitka Hlaváčová ztvární v komedii Ošklivec trojroli Letteho manželky Fanny, Zdravotní sestry a Staré dámy. Podle ní jde v komedii i o to, jak názory druhých mohou ovlivnit naši vlastní práci.
„Jednou jsem točila film a v pauze jsem si povídala s kameramanem, který byl ve svém oboru velmi zkušený a točil i spoustu reklam. A z legrace jsem si postěžovala, že já žádné reklamy netočím. A on mi řekl: ‚Ty ani žádné reklamy točit nebudeš.' Zarazila jsem se: ‚Proč? Nejsem dost dobrá herečka?' A on mi řekl: ‚Protože nevypadáš jako typická Češka, tvoje rysy nezapadají do masy klasických českých žen, takže si tě do reklamy na jogurt nikdo neobjedná.' A tam jsem si uvědomila, že nejde o to, co člověk umí, obzvlášť v naší práci, ale že opravdu často jde o to, jak naše vzezření hodnotí okolí,“ popisuje oblíbená herečka s tím, že i v divadle herečky a herci dostávají role z velké části podle toho, jak vypadají.
Milovat se dá i to, co není symetrické
„V Ošklivci je to velmi pěkně a zároveň smutně ukázáno, že když vypadáš dobře, můžeš prodat výrobek. Když nevypadáš, nikdo si ho nekoupí. A že svět tak často funguje,“ prozrazuje Jitka. „Ale postava Fanny, Letteho manželka, říká, že jí sice její manžel připadal nejprve škaredý, ale když ho poznala, zjistila, že je krásný člověk uvnitř a nakonec začala mít ráda i jeho tvář. Zkrátka někdy to, co není symetrické a dokonalé, může být tím, co na druhém nakonec budeme nejvíc milovat,“ uzavírá Jitka Hlaváčová.
Tereza Říhová: „Necháváme se příliš ovlivnit tím, co si o nás myslí ostatní“
Režisérka Tereza Říhová není ve Slováckém divadle žádným nováčkem. V roce 2019 představila na Malé scéně oceňované a mezi diváky velmi oblíbené intimní drama Tom na farmě a byla tedy jen otázka času, kdy se vrátí. „Těšila jsem se, a moc,“ usmívá se režisérka.
Proč tentokrát padla volba právě na Ošklivce? „I když by tak na první čtení mohla vypadat, tak se rozhodně nejedná pouze o lehkou komedii. Autor Marius von Mayenburg vytváří svébytný svět plný absurdního humoru, který, ačkoli vykloubený, nastavuje zrcadlo naší žité skutečnosti. Zamýšlí se nad tím, jak moc vzhled člověka ovlivňuje a proměňuje chování lidí okolo něj. A do jaké míry se odráží vlastní sebehodnocení a sebevědomí od našeho vzhledu,“ vysvětluje Tereza Říhová. „Hlavním tématem hry je fakt, že náš charakter není určen tím, jak vypadáme. A že se až příliš někdy necháváme ovlivňovat tím, co si o nás ostatní myslí nebo říkají, a tak velmi snadno můžeme ztratit naši vlastní jedinečnost,“ dodává režisérka.
Divadelníci u hry Ošklivec využili překlad Kateřiny Bohdalové, výpravu připravila Jana Hauskrechtová, hudbu složil Matěj Metoděj Štrunc a o dramaturgii se postarala Iva Šulajová. Komedie Ošklivec bude mít premiéru na Malé scéně Slováckého divadla v neděli 16. června. Do prázdnin ji pak divadlo uvede už pouze jednou, a to 19. června.