Jako ve filmu si musela připadat přítelkyně Davida Macháčka Tereza. Herec Slováckého divadla ji totiž požádal o ruku. Zvolil velmi originální způsob a celé akci se nevyhnuly ani veselé historky, na které se bude u Macháčků ještě dlouho vzpomínat.
Autorka textu: Petra Kučerová
„Chtěl jsem si svoji partnerku Terezku vzít už po půl roce společného chození, byl jsem přesvědčený, že je to ta pravá. Ale je o sedm let mladší, takže jsem musel minimálně počkat, až jí bude osmnáct. Čekal jsem nakonec ještě o trochu déle, do jejich dvacetin. Takže jsem to plánoval asi tři roky, ale posledního půl roku intenzivně. Vymyslet tu pravou žádost a vybrat originální prsten mi trochu trvalo,“ vypráví David.
Póza a překvapení
Způsob žádosti o ruku plánoval David pečlivě tak, aby co nejvíce odpovídal povaze jeho i přítelkyně Terezy.
„Daroval jsem jí společné focení v přírodě. A domluvil se s fotografkou, že až bude vše nafocené, najdeme ještě nějaké místo, kde budeme sami, a ona bude mít objektiv na velkou vzdálenost. Vymyslel jsem si, že se k sobě otočíme zády a zakryjeme si oči. Na tuto pózu jsem Terezku připravoval už doma, abych zjistil, jestli jí to nepřipadá blbé. A když přišel čas, tak jsem řekl: ‚Ještě jsme nedělali tu pózu, jak jsme otočení zády!‘ Terezce se to zdálo jako dobrý nápad, a tak nic nebránilo tomu, abych nečekaně poklekl.“
Jako v romantické komedii. „Kazilo se, co mohlo,“ směje se David
I když se David Macháček na den D velmi svědomitě připravil, přece jen se našlo několik zádrhelů, které jej téměř přinutily veškerou romantiku vzdát.
„Focení mělo proběhnout v sobotu, ale protože si fotografka popletla datumy, nechali jsme to až na neděli. To jsme byli pozváni na hody do Míkovic. A tam dopoledne, během focení krojovaných, požádal bratranec Terezky o ruku svou partnerku. Přišli nám to oznámit a já jsem zrudl. Celá rodina začala oslavovat a mně bylo jasné, že podruhé v jeden den už to nemůže být taková radost. A když jsem navíc slyšel: ‚A víš jak ji požádal? Během focení!‘, měl jsem chuť to naše okamžitě zrušit. Když to slyšela Terezka, otočila se ke mně a v humoru říká: ‚Jé, my se jdeme také dneska fotit. Nepožádáš mě také o ruku?‘ Já jsem vyhrkl: ‚Ne!‘ Měl jsem chuť ten prsten zahodit,“ vzpomíná se smíchem David, že osud si s ním pořádně pohrál.
„Chodil jsem pak po baráku a přemýšlel, jak to udělat jinak. Už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem se svěřil Terezčině tetě. A ona mi řekla: ‚Davi, kašli na to, jestli jsi to chtěl udělat, tak to udělej, bude se na to jednou vzpomínat.‘ A tak jsem to udělal.“
„Do toho batohu se nedívej!“
A aby těch komplikací nebylo málo, rozhodla se Davidova přítelkyně Tereza před focením uložit svůj mobil do jeho batohu.
„Ano, právě do té nejschovanější kapsy, kam se kromě krabičky s prstenem nic nevešlo. Když jsem slyšel zip, tak jsem tak zařval, až uskočila a vyděšeně se na mě podívala. Nastalo ticho a já si jen pomyslel, že už to nevydržím a řeknu: ‚No tak jo, chtěl jsem tě dnes požádat o ruku, ale asi to nemáš mít jako překvapení, protože se pořád něco kazí, tak si ten prsten vezmi, ať už to mám za sebou,‘“ směje se čerstvý snoubenec.
„Ale nakonec jsem se nadechl a začal vymýšlet historku o schovaném dárku ke svátku. Terezka sice říkala, že nechápe, proč si ten dárek dávám do batohu a pak ho beru ven na focení, ale už jsme se o tom dál naštěstí moc nebavili. A mně bylo jasné, že jsem se choval jak pětileté dítě a že musí přesně vědět, co se chystá. Ale naštěstí ji to nenapadlo.“
Svatba bude veliká
I když se chtěli mladí snoubenci vzít už letos o prázdninách, nakonec své plány přehodnotili. A hrála v tom samozřejmě roli současná doba, která velkým společenským událostem vůbec nepřeje.
„Chtěli jsme svatbu uspořádat do roka a do dne, ale vzhledem k situaci jsme to asi po týdnu přemýšlení přeložili na rok 2022. Budeme doufat, že to vyjde. Chceme velkou svatbu bez omezení. Takže si počkáme,“ vysvětluje David.
Co David Macháček prozradil o své nevěstě?
„Od dětství se mi pravidelně a dost dlouho zdálo o jedné dívce v šatech a s dlouhými vlasy, za kterou chodím na louku zalitou sluncem. Má pořád v ruce kvítka, je hodná, milá a krásně se na mě usmívá. Bylo mi v její blízkosti krásně a nechtěl jsem od ní pryč. Přesnou tvař jsem nikdy neviděl, ale od chvíle, kdy jsem se seznámil s Terezkou, už sem ten sen neměl.“
„Samé hezké zážitky!“ přeje snoubencům Tereza Hrabalová
Davidova kolegyně ze Slováckého divadla Tereza Hrabalová zprávou o zásnubách Terezy a Davida překvapená nebyla. „Oficiálně jsem o tom sice nevěděla, ale samozřejmě jsem něco zaslechla,“ usmívala se. A co budoucím novomanželům přeje?
„Samozřejmě hodně štěstí ve společné cestě životem, ať je potkají jen samé hezké zážitky a poznání.“
Kdo je David Macháček
Sedmadvacetiletý rodák z Pardubic vystudoval brněnskou konzervatoř, jejímiž absolventy jsou i další herci slovácké scény Jitka Hlaváčová, Tereza Novotná, Jiří Hejcman nebo David Vaculík. V posledním ročníku si Davida na jevišti všiml tehdejší ředitel Slováckého divadla Igor Stránský, jenž spolu s dramaturgyní Ivou Šulajovou poctivě objížděl herecké školy a hledal talentované herce, kteří by zapadli do souboru Slováckého divadla.
„Naši herci jsou pokorní, milují diváky a pro své divadlo by se většinou rozkrájeli. Moc bych si přál, aby byl takový i David,“ řekl Igor Stránský pár dnů poté, co Davida Macháčka oficiálně přivítal v jeho prvním angažmá.
Před nástupem do stálého angažmá na uherskohradišťské scéně působil v Národním divadle Brno, Divadle na Orlí a v Městském divadle Brno.
Herec s pěveckým talentem
Od roku 2013, kdy se stal posilou hereckého souboru Slováckého divadla, režiséři rádi využívají Davida nejen jako herce, ale i talentovaného zpěváka.
Diváci si jeho herectví i zpěv mohli užít například v laskavé komedii Deskový statek, kde se zhostil úlohy konotáristy Kostomlatského. „Naivitu odkazující na filmografii třicátých let dokázali dokonale vystihnout jakožto kontoáristé pracující u Fistra Pavlína Hejcmanová s Davidem Macháčkem. Zároveň jim připadla hudební čísla, jimiž v přestrojení podporují volební kampaň strany číslo 7, tedy strany, o kterou jde především,“ uvedl ve své recenzi na Deskový statek recenzent Jiří Landa v Divadelních novinách.
Zpíval, tančil i hrál v muzikálech Chicago nebo Dobře placená procházka. A jakmile bude zase možné, aby diváci přišli do divadla, bude jim David hrát i zpívat v pohádkové gangsterce Lichožrouti a úchvatném muzikálu Jesus Christ Superstar.
David Macháček se vrhl i na autorský hudební projekt. Pod názvem Šansonování se ukrývaly intimní večery protkané známými šansony v podání oblíbených tváří Slováckého divadla.
A co rád poslouchá sám David?
„Šansony. Pouštím si muzikály a spíše pohodovou muziku. Mám gramofon a plno LP desek, takže když je čas, pustím gramofon, sedím, poslouchám a popíjím kávu. Nejraději mám Beatles, Edith Piaf nebo třeba božského Káju! Také mám rád mluvené slovo, Felixe Holzmanna, Cimrmany, Hurvínka, Vladimíra Menšíka a Jiřinu Bohdalovou s Vladimírem Dvořákem.“